O canisterapii

Slovo canisterapie se objevuje v současné době stále častěji a ve volném překladu znamená terapii s pomocí psa. Canisterapie využívá přítomnosti psa k podpoře psychosociálního zdraví lidí všech věkových kategorií.

Canisterapii můžeme také definovat jako způsob terapie, který využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka, přičemž klade důraz především na řešení problémů psychologických, citových a sociálně-integračních a působení na fyzické zdraví člověka je u ní druhotné.

Uplatňuje se zejména jako pomocná psychoterapeutická metoda při řešení různých situací v případě, že jiné metody nejsou účinné nebo použitelné. Jedná se např. o navazování kontaktu s pacienty, kteří obtížně komunikují nebo při práci s citově deprivovanými dětmi, autistickými dětmi, mentálně postiženými, v logopedické a rehabilitační praxi, při výskytu apatie, u dlouhodobě nemocných dětí i jako součást komplexní terapie v geriatrii apod.

Jak canisterapie pomáhá

Canisterapeuti jsou dobrovolníci, kteří ve svém volném čase se svými speciálně vedenými a otestovanými psy navštěvují klienty v různých sociálních zařízeních.

Jejich klienty jsou děti nebo dospělí, kteří trpí psychickými poruchami, depresemi, jsou tělesně postižení nebo se cítí opuštění a smutní.

Kontaktem se psy dochází u těchto lidí k velké změně. Například v dětských domovech se děti obtížně vyrovnávají s životem bez rodičů. Psa berou jako důvěrného kamaráda, který je má rád takové jaké jsou, můžou si s ním hrát a mazlit se s ním. Pomáhají s péčí o pejska a to vede k vytváření pocitu odpovědnosti, ale také zvýšení jejich sebevědomí.

Canisterapeuti připravují různé hry, aby tyto děti co nejvíce poznaly psy a věděly, jak se o ně starat a jak se k nim chovat. V dnešním světě plném počítačových her a internetu je důležitý vztah ke zvířatům a přírodě vůbec nejen u dětí z dětského domova, ale u všech dětí pro jejich zdravý vývoj.

V domovech pro seniory návštěvy psů působí jako příjemné zpestření stereotypního dne, staří lidé vzpomínají na své psy a i ti, kteří nechtějí obyčejně komunikovat, vyprávějí příběhy ze svého života, když ještě měli svého čtyřnohého přítele. Tito lidé se potřebují na něco těšit a návštěvy psů jsou pro ně příjemným rozptýlením. Mnozí totiž, i když to zní krutě, zde čekají jen na svou smrt a proto canisterapie má i zde velký význam.

Jak canisterapie probíhá

Canisterapie probíhá pod vedením canisterapeuta ve spolupráci se zaměstnanci zařízení. Může být skupinová nebo individuální podle potřeby. V obou případech probíhá vždy pod dohledem canisterapeuta a s jeho pomocí.

V žádném případě nejde o to vypustit psa do skupinky dětí či babiček a dědečků a za hodinu, když je pes unavený, si ho vyzvednout a jít domů! Pes není pracovní pomůcka, ale živý tvor a terapie je pro něj náročná a to zvláště při práci s tělesně nebo mentálně postiženými. Je tedy povinností canisterapeuta, aby během terapie zajistil ve spolupráci s pracovníkem zařízení vhodné podmínky pro svou práci. Pokud jsou tyto pravidla dodržována, psi navštěvují zařízení rádi a vyhledávají kontakt s dětmi i dospělými.

Základní pravidla

- klienti, canisterapeut i pes jsou ve vzájemném souladu (volba canisterapeuta v závislosti na tom, k jakým klientům inklinuje jeho pes)

- canisterapeut provádí přípravu podle klientů - vhodné pomůcky, plán aktivit, vyvenčený a čistý pes

- pes nesmí setrvávat v zařízení do vyčerpání

- psovi nesmí být při terapii ubližováno

- canisterapeut je povinen zajistit welfare psa

Podporujeme naše canisterapeutické týmy

Naše organizace již od roku 2000 pořádá kurzy canisterapie a povahové testy canisterapeutického psa.

Víme, že tím vše nekončí, ale naopak začíná a proto pomáháme našim členům - začínajícím canisterapeutům:

umožnujeme hospitaci, aby získali představu, jak canisterapie probíhá
organizujeme zkoušky a akreditované kurzy canisterapie
pomáháme jim najít zařízení, kde by mohli canisterapii poskytovat
domlouváme se zařízením podmínky, aby byl spokojen canisterapeutický tým i klient
poskytujeme pomůcky k práci canisterapeuta
dále se snažíme naše dobrovolníky motivovat a předávat jim zkušenosti

Všem nám jde přece o stejnou krásnou věc. Bez dobrovolníků by canisterapie nebyla tam, kde je dnes a úsměvů dětí, dospělých s handikepem i seniorů by bylo mnohem méně.

Jaký pes je vhodný

Pes zařazený do programu canisterapie musí být při návštěvě u pacientů klinicky zdráv, tedy nesmí mít patologické výtoky z nosu, očí, pohlavních orgánů, zvýšené slinění apod. Nesmí trpět průjmem nebo kašlem. Kůže musí být beze změn, tedy bez hnisavých nebo jen zarudlých a svědivých ložisek. Srst musí být čistá, lesklá, přiléhavá, nezplstnatělá, bez nepřirozeného zápachu. Vhodný není ani pes kulhající, či vykazující bolestivost při dotyku, což může svědčit o vnitřním patologickém procesu. Celkové chování a aktivita psa musí odpovídat jeho přirozenému chování, tedy nesmí být apatický nebo naopak s neurotickými nepřiměřenými reakcemi.
Péče o psa musí být komplexní, tak aby jeho vzhled, chování a celková kondice nebyla odpuzující, což se například týká i péče o dutinu ústní, protože pes s výrazným zápachem z dutiny ústní také není vhodný k přímému kontaktu s pacienty.
Pes s výše uvedenými poruchami zdraví a chování, které se projevily před návštěvou u pacientů, by neměl být použit v canisterapeutické praxi až do vyléčení a vymizení příznaků choroby. Zrovna tak nesmí pracovat hárající, březí nebo kojící fena.

Podané ruce pracují s dětmi

Naše organizace se také snaží vést k této činnosti děti, a to ať již mají vlastního pejska nebo ne, a vychovávat z nich budoucí canisterapeuty. Tímto ovlivňuje způsob trávení jejich volného času a vede je k lásce ke zvířatům a pomoci lidem, kteří ji potřebují. Což dnes, přiznejme si, mnoho dětí postrádá. Pro malé děti v základních školách i mládež ve zdravotnických školách pořádáme besedy o psech, péči o ně a výcviku psů. Děti by měly vědět, že pes je citlivé zvíře, které nepatří na řetěz a jeho život by měl být chráněn tak jako každého živého tvora. A nejen to - pes může být pro v lidském životě velkou oporou a občas ho také pomůže zachránit.