Přátelská tlama v posteli

Přerod psa v naší západní civilizaci ze zvířete užitečného až užitkového na společníka, člena lidské smečky, dárce nezištné lásky a příchylnosti je jednoznačným obohacením, třešničkou na dortu dostatku.

Dostatek je absolutní podmínkou, nechtějme tuhle třešničku ochutnávat na pozadí bídy.

Jak jsem vděčný za tuto dobu, kdy mě pes po mém návratu z nákupu vítá jako velkého lovce.

Jak jsem vděčný za spontánní projevy příchylnosti- na kom z vás spočívají neustále oddané oči nezávisle na tom, jak vypadáte?

Kde dostanete za jakékoliv vaše slovo, uznalé zabubnování ocasem?

Kdo jiný přijde zvednout vaši ruku k pohlazení?

K pohlazení teplé srsti, co vás sama přichází zahřát v nejrůznějších polohách a pozicích.

A podle mého názoru pes patří do postele a od určitého věku už zákonitě, tady neznalost neomlouvá, kdo zkusil, neodolal.

Přátelská tlama v posteli, dýchající ve stejném rytmu zaplaší každý zlý sen.

Čest a sláva hrdinům, co umožňují svým velkým psům sdílení lože zpevněním postele!

Říká se, že ženatí muži žijí déle, nebo jim to alespoň tak připadá a já analogicky prohlašuji: Lidská smečka se psem je viditelně a prokazatelně radostnější, zdravější, čistší a chudší o zlodějské náklady na veterinu, ať si říká, kdo chce, co chce!

Zbývá jen vyjít do ulic a prosadit to jako nezadatelné právo!

Ubozí mohamedáni!

Petr Nedělník 2020